Bádání ornitologické

Ale jak jsem rostl, začali mě děsně štvát. Není možné se k nim přiblížit a hodit řeč. Vůbec už nemluvě o tom, že by se nechali očuchat a provedli seznamovací rituál, jako každý slušně vychovaný pes v širokém okolí.
Zvědavost narůstala a výzkum kulminoval na podzim, kdy se u nás objevili nádherní černí havrani. Moji poddaní ale neměli a dodnes nemají pochopení pro uspokojování mých badatelských potřeb. Hlavně moje panička mě začala opravdu důsledně trestat za každý výpad proti ptákům, i když ho provádím jen a jen ze studijních důvodů.
Závěrem musím přiznat, že víc jsem nezjistil a v tomto oboru jsem teda fakt příliš neuspěl. V průběhu zimy jsem byl donucen svými dvounožci od výzkumu ptactva upustit nadobro. Holt, jsem musel uznat, že ani vědecký výzkum mi nestojí za neustálé vycukávání s příkazem: 'fuj, nesmíš'.
A pak přišel jeden den, tuším, že to bylo někdy v pondělí a moji poddaní mě přivolali do pokoje. Prý jsem u nich přesně rok a i když jsem prý neposlucha neposlušná (ale to jim moc nevěřte, když něco chci, vždycky udělám, co jim na očích vidím), mám nárok na malý dárek. Myslím, že mě mají moji lidičkové asi opravdu rádi, protože mi splnili mé tajné přání. Dostal jsem velkého černého havrana, kterého mohu zkoumat ze všech stran a plně se věnovat bádání bez nějakých trestů z jejich strany. Můj havran sice nekráká, ale bezva píská, což je pro účely mého pozorování rozdíl vskutku zcela zanedbatelný.
Loučí se Merlin - náruživý ornitolog