Otisk tlapky

Naprosto výjimečně se u nás stává, že všichni moji lidičkové jsou o víkendu mimo domov. Menší páneček občas vyrazí na prodloužený víkend a zbytek smečky musí do práce. V těchto případech je požádána eLka, zda by se mnou nemohla alespoň na chvíli vyjít do ulic, abych po zbytek dne v pohodlí domova vyčkal na pravidelnou večerní prochajdu.

Tahle situace nastala zrovinka minulý víkend. Paničky vše naplánovaly na raní pouti po našem kopci. eLka říkala, že to není problém, jen odpoledne jsou prý pozvaní na návštěvu. A tak panička začala hned couvat, prý jsem velký kluk (to bych si prosil !!!) a bez problémů vydržím až do jejího návratu domů (aby né, jsem děsně šikovný) a aby se nijak nehonila, když je svátek. Ale eLka  paničku zarazila, že to určitě zvládne a  prý si panička nemá dělat starosti,  bude o mne pečováno jako o vlastního. 

Když se před sedmou večer vrátili moji lidičkové z práce, nastal pořádný šrumec. Panička se ihned po příchodu začala převlékat do psího procházkového outfitu. Když jsem to viděl, pustil jsem se do netrpělivého kvílení, naříkání a lítal jsem po baráku jako šílený. Kravál to byl takový, že i jinak klidný páneček začal paničku popohánět, ať spěchá, abychom byli co nejdříve venku. Jenže paničce se zauzlovala tkanička na tenisce a nemohla ji rozvázat.  Mezi tím jsem sprintoval po schodech nahoru a dolů a přitom můj proslov nabíral na decibelech. Lidičkové vyvodili, že se muselo něco neočekávaného přihodit a eLka prochajdu nestihla. A že  já nutně, ale opravdu nutně !!!, potřebuji ven. Konečně byl uzel rozvázán a vyrazili jsme na kopec. Tam už na nás čekala eLka a panička se jí svěřila, co vše jsem před chvílí doma vyváděl. Naše kamarádka se začala smát a nebyla k zastavení. To už moje panička pojala podezření a  o chvíli později se dozvěděla celou pravdu.

S eLkou jsem byl na prochajdě celkem dvakrát, nejdřív v poledne a pak ještě k večeru. Z druhého venčení jsem dorazil domů jen asi necelou půlhodinu před návratem mých lidiček. Panička se na mě zaškaredila a povídá: 'bylo mně divný, že cestou nahoru ani jednou nezvedl nohu'. Ale znáte moji paničku, nedokáže se dlouho zlobit, tak nechala hartusení a  už se jen smála, jaký jsem komediant.  Pak se holky shodly, že jsem na výbornou složil maturitu z herectví a po prázdninách budu bez přijímaček přijat na DAMU. Prý mě určitě nemine udělení Oscara. Už se moc těším, jak svou pravou tlapku elegantně otisknu  na hollywoodský chodník slávy.

Loučí se Merlin - komediant tělem i duší