Čtvrtý rok psího života

Jako každý rok, tak i letos v předvečer čtvrtých narozenin, přeji svým sourozencům kupu dobrůtek a stálou inspiraci k vymýšlení parádních psích kusů.

O nejdůležitější události uplynulého roku jsem informoval v několika minulých článcích. Tedy o průběhu a výsledku mé diety na vyloučení potravinové alergie. (Takže, kdo nečetl, ať nahlédne do archivu.)

S výcvikem jsme také mírně pokročili a zdá se, že už konečně s paničkou (až na drobné vyjímky) nacházíme společnou řeč. Naučil jsem se několik nových vychytávek a snažím se dělat paničce radost. Ale občas se ještě držím pravidla - dobrého pomálu - nechci, aby mi usnula na vavřínech. Na jaře jsme získali novou posilu, na procházky s námi chodí paniččina kamarádka s kníračem Garýskem. Mám je oba rád a když společně cvičíme, hned je mi veseleji a úkoly plním levou zadní.

Také už dokážu projít kolem Benova plotu bez ztráty bodů. Ben už je znuděný naším nácvikem, takže většinou jen několikrát štěkne a odběhne za dům věnovat se kontrole zadní části zahrady. Někdy v červenci jsem zvládl chůzi kolem plotu poprvé bez cukání a štěkotu, v klidu jsem šel u paniččiny nohy a měl jsem oči jen pro ni. Ta měla takovou radost, že mě chválila po celý zbytek naší cesty.

O několik dní později jsme absolvovali stejnou trasu v doprovodu mých nejlepších kamarádů Čikinka (tibetský španiel) a Danečka (kern teriér). Oba bydlí v domku vedle nás a jsou moc hodní. Čikinek už je psí dědeček, ale smečce velí stále pevnou tlapkou. Daneček je dvouletý veselý psí kluk, který nemá potřebu nic řešit, je to úžasný pohodář. Jsem největší, tak jsem se pasoval na výkonného ochránce smečky, nikdo se na nás nesmí škaredě podívat. Pokud Čikinek štěkne, jsem okamžitě ve střehu a připraven bránit své kamarády a obě naše paničky. Když jsme společně míjeli plot, Ben jako vždy vyběhl ze své prostorné boudy a za zuřivého štěkotu běhal tam a zpět. Šlapal jsem u nohy a sledoval situaci. Kamarádi si Bena vůbec nevšímali, tak jsem to udělal stejně jako oni. Prošli jsme kolem v klidu jako nejlepší vzorňáci a obě paničky byly nadšené.  

Na podzim jsem překvapil smečku svým intuitivním jednáním, kdy jsem musel samostatně vyřešit jednu závažnou situaci. Vybral jsem nejjednodušší postup, tím si vysloužil hromadu piškotků a paniččinu obrovskou chválu. 
Bylo nedělní časné ráno, všichni spali, jen panička vstávala a šla si uvařit čaj. Vstal jsem s ní, ale zůstal jsem ležet před ložnicí a dolů se mi nechtělo, potřeboval jsem ještě pochrupovat. Po chvíli mne vzbudilo tiché volání, které se nepravidelně opakovalo. Panička volala velkého pánečka. Jenže ten spal jako o půlnoci. Byl jsem přesvědčen, že takový tichý  hlas nemůže nikoho vzbudit  a raději jsem seběhl do kuchyně, abych zjistil, co se děje.  Dveře do kuchyně byly otevřené a na zemi ležela moje panička. Hned mi bylo jasné, že musím přivolat šéfa smečky.  Na místě jsem se otočil, vyběhl nahoru, otevřel si dveře do ložnice a začal jsem budit pánečka. Použil jsem všechny možné prostředky - kňučení, čumáček i packu. Netrvalo dlouho a páneček se vzbudil. Naštěstí pochopil závažnost situace a běžel poskytnout  potřebnou pomoc. (O něco později se ukázalo, že panička ulovila vysokou horečku, která ji doslova a do písmene porazila.)

V rámci zachování objektivity se také musím přiznat k drobnějším nepravostem, abych nepůsobil jako naprostý vzorňák bez vlastních nápadů. 
Takže to rychle shrnu:

- vodítkem pohmožděná paniččina levá ruka (vinu nese kočka)
- zničený zlatý prstýnek (za to může vodítko, které přetvořilo kroužek v elipsu)
- unesené grilované kuře (na vině je menší páneček - špatně si ho hlídal)
- také jsem byl dvakrát během jednoho dne přistižen uprostřed postele (honem si nemohu vzpomenout na koho bych to tak asi svedl), ale nic moc zážitek,  tudíž se nekonalo repete 
- několik hloubkových sondáží v naší spíži (na vině jsou členové smečky, kteří občas nedovírají dveře)
- a jiné (kdo si to má  pamatovat celý dlouhý rok)

Vánoce jsme opět oslavili jak se patří. Ježíšek mi přinesl bezva pískací míček s bodlinkami a již tradičně plnou tašku voňavých dobrůtek. Letos jsem měl poprvé celý týden mezi svátky paničku doma a po hektickém předvánočním čase, kdy byla víc v práci než doma, jsme si užívali dlouhých procházek a vzájemné společnosti. A Nový rok jsme oslavili s Garýskem a našima paničkama  dlouhou dopolední procházkou po našem kopci.