Cvičím, cvičíš, cvičíme

Tábor, na kterém jsem si užil svoji letošní bezva dovolenou, měl přívlastek výcvikový. Před rokem, když jsem zakládal tyto stránky, jsem si myslel, že o výcviku ani pes neštěkne. Rok se s rokem sešel a já jsem nucen přehodnotit svůj tehdejší štěněcí názor. Takže tentokrát přece jenom o výcviku. Když jsem s ostatními 'běloušky' nastupoval k první cvičební hodině, přiznám se, že jsem nebyl příliš nadšený. Proč si kazit příjemnou dovolenou v krásném prostředí posloucháním povelů?

Nakonec jsem zjistil, že je to fakt legrace a cvičení mě začalo bavit. Pan cvičitel nás totiž každý den zavedl na jiné místo do lesa nebo na louku, kde jsme cvičili a zároveň byli na prima procházce. Jakmile výcvik skončil, koupali jsme se v řece, která vždycky tekla nedaleko. Určitě si dovedete představit ten jedinečný zážitek, když se v jednom okamžiku nahrne do vody víc jak tucet bílých ovčáků.

Výcvik začal pořadovým cvičením. Trénovali jsme chůzi u nohy, otočky vpravo a vlevo, stát a často také čelem vzad. Chvílemi jsem čučel jak jojo, to když se panička ocitla v úplně jiném postavení než zazněl povel. Ale po pravdě musím přiznat, že ze začátku nebyla sama. 'Takže rada první, milá paničko: nejdřív se nauč pořadový ty, protože jinak jsem zmatený a nevím, co po mě vlastně chceš. A když skončíš zamotaná do vodítka, tak určitě ne mojí vinou. Jó, to se pak nesmíš zlobit na svého chudáka nechápavého psíka'.

Taky se panička musela naučit dávat povely. Několikrát jsem zaslechl kritiku od jiných dvounožců: 'ty nedáváš povel, ty toho psa žádáš, musíš změnit intonaci'. 'No, tak to slyšíš: to se potom nediv, že poslouchám jenom občas, protože nevelíš rázně a se správným přízvukem.'  (Jen tak na okraj: moje psovodka si vzala tuto poznámku tak moc k srdci, že druhý den k večeru povely už jen šeptala hlubokým basem, protože začala ztrácet hlas svoji poctivou snahou naučit se správně velet.)

Ještě jednu důležitou věc musel nacvičit můj doprovod: pořádnou pochvalu. Panička nebyla jediná, kdo slyšel podobné napomenutí: 'vy toho psa chválíte jak kafemlejnek - stále stejně. Zahrajte pejskovi divadlo a pochvalte ho pořádně! Ať ví, že je ten nejúžasnější pes'. Jéjej, to se mi to dobře poslouchalo!  No a když se panička držela všech pokynů, hned nám šel výcvik lépe od tlapek.

Poprvé v životě jsem si vyzkoušel stopu. Každý psovod si ji musel vytvořit sám pod dohledem pana cvičitele. Byl jsem udiven, že po mně nechtěl nikdo nic jiného, než najít všechny piškotky schované v trávě, která voněla paniččinými šlápotami. Za každý sežraný piškot se ozvala jásavá pochvala. Nácvik se mi moc líbil a stopovat bych mohl i několikrát za den. Jenom pro zpestření bych večer prosil místo piškotků voňavé masíčko.

Závěrem musím po pravdě přiznat, že výcvikové hodiny byly parádní. Chtěl bych také poděkovat panu cvičiteli za nesmírnou trpělivost s našimi dvounožci, stále dobrou náladu a za spoustu konkrétních praktických rad s okamžitým výsledkem. Jsem moc rád, že se toho moje panička tolik naučila!

Určitě bych příští rok chtěl jet zase a moji dvounožci tento nápad odsouhlasili všemi svými tlapkami.

Zdraví Merlin