Hádanka

A teď se snažte odhadnout kolik se vejde psích a lidských tlapek do jedné bílé dodávky. Odpověď naleznete na konci článku.

Po snídani se dvounožci dozvěděli, že se odpoledne uskuteční výlet do neznáma a prý se půjde hodně daleko. Kvůli lidičkám bude přistaveno auto, aby si tolik neopotřebovali své nohy, když jich mají k použití o polovinu méně než psíci. Panička se moc těšila a hned se vyptávala známých, kdo všechno pojede s námi. Ještě před polednem si nachystala batoh. Kolik věcí je do něj schopná uložit je až neuvěřitelné, prý aby nám dvěma cestou nic nescházelo. No, mě osobně  stačí, když má panička v kapse nachystanou dostatečnou zásobu mlsů , zavazadel mi netřeba.

Po obědě se od stanu ke stanu nesla zpráva, že se máme shromáždit a za chvíli vyjedeme. U brány stála veliká bílá dodávka a někteří lidičkové i se psy už nastupovali dovnitř. Když jsem vyskočil po dvou schodech nahoru, zjistil jsem, že auto už je téměř plné. Ale nebylo, vešla se tam ještě spousta dalších nově příchozích.

Cesta byla značně napínavá, hrbolatá a uvnitř bylo pořádné vedro. Moje panička jela v podřepu a já jsem stál široce rozkročený, abych nezašlápl jednu psí slečnu, která si z nedostatku místa lehla pode mne. Všichni lidičkové měli dobrou náladu a celou cestu se smáli komentářům několika šťastlivců, kteří stáli u malého okýnka a jako jediní viděli na silnici. Když jsme zastavili na parkovišti nedaleko Červeného Kostelce, všichni jsme se snažili vystoupit zároveň. Silný hlas zavelel k setrvání na místě, protože vedoucí naší expedice si chtěl výstup nafilmovat. Takže jsme museli vystupovat jednotlivě, pomalu a spořádaně. Což opět vyvolalo velké veselí na straně psovodů. Konečně jsme byli v lese a mohli popustit uzdu svému temperamentu.

Cestou jsem zjistil, že nás doprovází krasavice jiného plemene a ztratil jsem část svého velkého srdce. Přesně tu část, kterou mám vyhrazenu jenom pro nejmilejší psí holky. Některým dvounožcům se ale má volba nelíbila a byl jsem vícekrát upozorněn, že mám kolem sebe tolik krásných bílých slečen a já si zrovna musím vybrat pitbulku. Jo, ani psímu srdci se nedá poroučet. Nejdříve mi panička bránila, ale brzy zjistila, že Fanča je moc hodná a správně vycvičená. A tak jsem mohl neúnavně doprovázet Tiffany po celý výlet. Pro paničku to ovšem byla velká výhoda, protože když zrovna nevěděla v kterém chumlu bílých ovčáků právě jsem, stačilo kouknout, kde je Fanynka a našla mě hned.

Nejprve jsme si prohlédli zříceninu hradu Vízmburk, která prochází rekonstrukcí a pohodlnou cestou lesem jsme pokračovali z kopce do údolí. Zbytek výšlapu vedl podél řeky Úpy, kde jsme se několikrát vykoupali, napili ze studánky a dopřáli odpočinek svým psovodům. Našlapali jsme víc jak dvanáct kilometrů a účastníci (bez ohledu na počet jejich nohou) se vraceli do tábora moc spokojení. Někteří si dokonce nemohli vzpomenout, kdy naposledy překonali takovou dálku.

Zbývá už jen odpověď na úvodní otázku. V dodávce jelo v součtu 96 tlapek a nohou, v přepočtu to dělá: 16 dvounožců a 17 psích chlupáčů.

Zdraví Merlin - nadšený výletník