Jak jsem si zvykal
První den byl velmi náročný. Mým silným povahovým rysem, který se projevil hned po příjezdu domů, je zvědavost. Právě ta mi nedovolila zbytek dne prospat. Příručky praví, že štěňátko se má seznamovat pomalu a v klidu s novým příbytkem a jeho okolím, má mít zajištěn klid k odpočinku. Ze strany pánečků nemohu nic vytknout, opravdu se moc snažili. Ovšem já jim to po celý zbytek dne jenom kazil. Uložili mě na pelíšek, ale nechtělo se mi spát a už vůbec ne na vyhrazeném místě. S okolím jsem se seznamoval stylem vypuštěného torpéda a mým dvounožcům dalo moc práce mě ulovit. Byla to fakt psina, jak mě naháněli. Panička lamentovala, že vůbec neodpočívám a pořád jenom pobíhám, ňufám a zkoumám a spát nechci.
Dalším povahovým rysem je moje nebetyčná žravost. A právě u mističky jsem si odpočinul, strčil čumáček dovnitř, nenechal tam ani granulku, hned vedle jsem si lehl a za chvíli hurá už zase na průzkum. Měli ze mě radost, že nefňukám a neteskním. Proč taky, když kolem bylo tolik nových, zajímavých a hlavně neokousaných věcí. Ale večer jsem začal přece jenom kňourat. Všichni se kolem mě seběhli, co se to jenom jejich zlatíčku děje. No jo, miláček - tedy jako já - konečně zatoužil po spánku. A dělám to tak dodnes, těsně před usnutím si trochu zakníkám a nechám si zdát krásné psí sny. I vám takové přeji.
Dobrou noc přeje Merlin
RSS všech článků
Kategorie O mně
Komentářů k článku
Tematické okruhy |
