Jak jsme udělovali Řád

Šéf výcvikového střediska vždy dělá maximum pro pohodlí a spokojenost táborníků a každému se snaží podle potřeby pomoci. Proto vznikl nápad na vytvoření a následné udělení Řádu čtyř bílých tlapek. Panička připravovala Řád doma ještě před odjezdem na Rýzmburk. Vše konzultovala s kamarádkou Andreou, která nejenom přispěla radou, ale navíc vytvořila skvělou oslavnou ódu, jež se stala stěžejní částí tohoto vyznamenání,(plné znění najdete ve fotogalerii).

Na táboře jsme zasvětili několik kamarádů do chystané akce. Společně jsme pak vymysleli a doladili prima legraci, která měla předcházet slavnostnímu předávacímu okamžiku. Bylo dohodnuto, že v jeden podvečer, kdy skončí pravidelný nácvik obran, požádáme šéfa, aby dokázal, že se jako figurant umí ubránit i nevypočitatelné smečce rozdováděných dětí. Vše bylo potají nacvičeno a připraveno, když do hry vstoupila báječná náhoda.

Těsně před ceremoniálem přijel policejní psovod se svým psem ve výcviku. Když ho náš organizační tým seznámil s chystaným překvapením, dostal nápad jak dodat napětí celému překvápku. Požádal totiž Romana, aby si nechal zavázat oči a utíkal směrem ke stanům a on na něj vyšle svého psa. Vysvětlil mu, že přesně toto potřebuje nacvičit pro jeden speciální policejní úkol. Působil tak přesvědčivě, že Roman na tento pokus přistoupil, i když o podobné výcvikové metodě dozajista slyšel poprvé. Pro větší věrohodnost psovod zůstal stát se svým ovčákem u dolní brány, aby Roman věděl, že to opravdu myslí vážně. Jakmile byly značně udivenému šéfovy tábora zavázány oči a podle požadavku se dal váhavě na útěk, z jednoho stanu vyběhla smečka dětí oblečená do psích postrojů a připnutá k vodítkům, která ve svých rukou třímali dospělí dvounožci.

A jak to všechno dopadlo? Náramně dobře: smečka v krátké chvíli dohonila a skolila běžícího šéfa. Po rozvázání šátku se překvapený Roman dočkal ještě přednesu oslavné ódy, kterou společně přečetla většina táborníků. Navíc byl dekorován bílou šerpou a náhrdelníkem s uzenými prasečími oušky. Všichni se moc nasmáli a bylo to zase skvělé a hlavně veselé zakončení výcvikového dne.

Kromě spolupracujících táborníků patří také velký dík Jirkovi, který se zasloužil o fotodokumentaci. (Jo, a ty čtyři bílé tlapky jsou moje, když zrovna hlubokým spánkem oslavovaly deset týdnů svého života.)

Zdraví Merlin, zaujatý pozorovatel