Osmý rok mého života

Právě jsem oslavil svoje 9. narozky, snědl svůj oblíbený tvarohovo sardinkový dortík s párečkovou devítkou a převzal dary.  Ale pořád ještě nemám uveřejněné události osmého roku mého psího života. Stalo se toho za poslední dva roky v mém životě hodně, jen ten čas se nějak smrskl a dvounohá smečka nestihla zapsat vše, co mě potkalo. Budu se snažit ve stručnosti shrnout alespoň zásadní událost roku 2014.

Celý osmý rok se točil kolem mého nového parťáka Bandýska - tak mu říkají paničky, když je hodný. Když náhodou provádí psí kusy je láskyplně nazýván Banditou. Ale to dost předbíhám.

V červenci roku 2014 jsme s paničkou  (tak jako každý den) vyrazili odpoledne na náš kopec. Už z dálky jsem viděl mezi stromy srocení dvounožců.  Na cestě čekala moje milá čtyřnohá kámoška Bobinka se svou paničkou a její kamarádkou. Když jsem řádně všechny pozdravil a vyinkasoval piškotky na přivítanou, všiml jsem si, že se za námi blíží eLka a něco malého se jí motá kolem nohou.Konečně nám byl oficiálně představen můj nový procházkový parťák Bandalero Domikar alias Bandy, Bandík, Bandýsek a někdy taky Bandita. Ten, jehož příchod na svět jsme tak netrpělivě očekávali.

Vítání to bylo nadmíru veselé, paničky se rozplývaly nad roztomilostí štěněte a já s Bobinkou jsme se snažili Bandíka očuchat a pořádně psovsky přivítat.
Bandík byl zpočátku hodně ostražitý a schovával se eLce za nohy. Byl jsem zvědavý, jak takové mrně, zvládne prochajdu po našem kopci. Ale Bandy je z plemene houževnatých a pracovitých psíků a už ve věku deseti týdnů to bylo znát.

Na přivítanou jsme s paničkou darovali Bandíkovi pískacího zeleného dráčka.  Druhý den nám eLka vyprávěla, že si s ním večer doma pěkně pohrál, uložil si ho do pelíšku a první noc v novém bydlišti s ním spinkal. Měli jsme z toho velikou radost. A tak jsme zase pravidelně každý den vyráželi ve čtyřech na náš kopec a byl jsem moc spokojený. Měl jsem zase hodně práce, potřeboval jsem Bandíkovi ukázat všechna zajímavá místa na naší procházkové trase a důsledně jsem ho hlídal, aby se nám někde neztratil, vždyť tehdy ještě neznal všechny skryté cestičky, zkratky i prodlužovačky. Po čtrnácti dnech odjela eLka s Bandíkem na výcikový tábor a já jsem osiřel. Po návratu ale už bylo všechno jinak, nestačil jsem žasnout.  Bandík nejenomže pořádně poporostl, ale uměl už několik povelů a výcvikáři i eLka si náramně libovali, jak rychle a rád se učí novým věcem. Mooooc šikovného parťáka mi pořídili, to se fakt musí nechat. Jenom tu jeho rychlost jsem nějak nemohl ustát, bylo pro mě čím dál náročnější ho uhlídat. Blesk byl proti němu pořádný loudal.  A tak nám zbytek roku uběhl velice radostně a s bezva zábavou. Ovšem úplně nejlepší bylo, že eLka zvolila pozitivní metodu výcviku a tak jsme na společných prochajdách byli oba dva náležitě motivováni výbornými pamlsky.Jenom jedné věci moje panička lituje. Všechny společné fotky se štěníkem jsou rozmazané. Jednou jsem se pohnul já při focení, podruhé Bandík a snad ani jedna fotka není v pořádku.

Závěr roku už proběhl naprosto standardně - užíval jsme si vánoční svátky, zase nás byl plný dům a spousta rukou byla připravená k řádnému drbání mého kožichu.

Děkuji eLce za dodání Bandíkových fotek v pohybu i povolení k zveřejnění.

Všechny zdraví Merlin