Rezavá tlama

Začátkem léta při jedné procházce došlo na našem kopci k dramatické události. Musel jsem zachraňovat nejen svoji ale i paniččinu kůži před rozevřenou rezavou tlamou.

Zpočátku se procházka jevila jako idylická a nevybočujicí z běžného normálu. Výjimečně jsem se zdržel za paničkou, protože jsem dumal nad voňavým inzerátem povalujícím se u okraje cesty. Jedna moje známá hledala ženicha pod značkou: 'kluci kde jste? Zítra může být pozdě!' Podmínkou sepsání svatební smlouvy byl minimální roční příjem 160 kg granulí pro dva čtyřnožce a vlastní dům se zahradou. Dost mi to zamotalo hlavu. Když jsem konečně propočítal, že ve všech bodech splňuji požadavky, začal jsem se rozhlížet po své průvodkyni. Jakmile jsem ji konečně zahlídl kus cesty před sebou, úplně jsem ztuhl. Panička stála, nehýbala se a kousek od ní zela obrovská rezavá tlama, přichystaná sklapnout čelisti.

Nejprve jsem se snažil tu potvoru zhypnotizovat. Naježil jsem se, hlava mi poklesla k nohám a začal jsem výstražně vrčet co nejhlubším hlasem, i když ve mně byla jen malá dušička. A ono nic! Otevřený chřtán byl evidentně připraven k lítému boji. Zavrčel jsem ještě víc, abych si dodal odvahy a pomalým krokem jsem se přibližoval. Bylo jasné, že rezavec si už vybral místo k rozhodující bitvě a nehne se ani o krok. Opatrně jsem našlapoval s hlavou mírně skloněnou a vyčkával na příhodný okamžik, kdy vycením své zuby, abych ukázal, že jsem statečný pes a nebojím se ani tak obrovské příšery. Připraven k útoku, s nervy napnutými k prasknutí, jsem zaslechl podivné zvuky, které vydával můj doprovod. Chvíli trvalo než mi došlo, že panička má pusu od ucha k uchu. Pomyslel jsem si, 'šmánkote, jen ať necení zuby! Vždyť mám zatím všechno pod kontrolou a za paničku se budu bít do poslední kapky krve!!!'

K boji nakonec nedošlo, rozřehtená panička fascinovaně sledovala, jak se pomalu a opatrně blížím k obrovské potvoře, která se pořád ani o píď nepohnula. Zvolil jsem styl krok vpřed - ňuf - krok vzad. Tenhle taneček jsem ještě několikrát zopakoval,  než jsem si dodal odvahy a šel si pořádně čuchnout. S velkým respektem a stále maximálně soustředěný jsem rezavici obešel, oňufal a konečně zmobilizoval zbytky odvahy po vlčích předcích a vlezl do jámy lvové - tedy do rezavé tlamy. Uvnitř nebylo ale vůbec nic zajímavého! Po zběžné prohlídce interiéru jsem se venku raději věnoval poctivému značení všech stran své  válečné kořisti - ze vrat blízké zahrady vykutáleného rezavého barelu.

Za statečnost mě smíchy uslzená panička odměnila několika piškoty, pasovala na rytíře a v léno mi svěřila hrad Horní Barelov s přilehlými hospodářskými usedlostmi. A také mi byl vytvořen rodový znak, který bude budoucím generacím na věky připomínat tuto historickou událost.

Zdraví rytíř bez bázně a hany - sir Merlin