Smečka na lovu

Nedávno mi štěkl jeden kamarád, že začíná lovecká sezóna. Musel jsem se zeptat, co to je. A tak mi všechno pěkně vysvětlil. Později jsem přemýšlel doma na pelíšku a zjistil jsem, že jsem si nevědomky pořídil skutečnou smečku lovců. A bylo to moc příjemné zjištění. Každý z mých dvounožců se specializuje na jiný druh lovu a všem to jde fakt super. Pravidelně ráno odcházejí z domova a když se vracejí, často pro mě mají nějakou čerstvě lapenou dobrůtku: piškotky, jogurty a sýry a taky psí mlsání. Nejradši mám kolečka z buvolí kůže, protože než je sním, pěkně se s nima vyblbnu.

Můj menší páneček sportuje, je vytrvalý, má výdrž a při lovu se z něj stává honič. Většinou mě nahání na zahrádce, když nechci domů. Ale když se rozzlobí, vím, že končí legrace a už musím opravdu hned poslechnout. Nedávno byl tak rychlý, že předběhl i rýmu s kašlem, protože obojí si uhnal. Byly ohroženy moje pravidelné procházky. Naštěstí to byl stav přechodný, rychle se zlepšující a tudíž jsem nebyl omezen ve svých výsostných právech.

Panička, ta je zase norař. Podařilo se jí chytit chřipku, zavřela se do ložnice a když jsem se za ní přišel podívat, ležela ve svém pelíšku zanorovaná pod peřinou a ven jí koukal jenom nos. K čemu je taková chřipka dobrá vážně nevím, ale panička s ní byla doma a vůbec neopouštěla svůj pelíšek. Měl jsem s ní trochu práce, protože jsem musel kontrolovat i několikrát za den, zda má stále ještě rozpálené čelo. Pokud bylo horké, musel jsem ji ochlazovat důkladným olízáním celého obličeje i když se sveřepě bránila. Každý přece ví, že máme léčivé jazýčky, jen ona asi ne. Za několik dní už byla skoro fit a konečně jsme si mohli doma hrát. Seděla v křesle a tahala se se mnou o uzel, schovávala mi míček a já ho hledal a různé další hry jsme spolu vymýšleli. Také se rozhodla, že se naučí po našem – tedy štěkat. Ale vůbec jí to nešlo. Vydávané zvuky nebyly podobné psí řeči ani omylem, ale opravdu si cením její snahu. Páneček ovšem tvrdil něco trochu jiného. Tak teď si nejsem jistý, zda se panička opravdu učila štěkat nebo to byly jenom záchvaty kašle.

Velký páneček je skutečně moc šikovný lovec. Zhruba jednou za týden se vrací domů s pořádnou taškou plnou masíčka, které je jenom a jenom pro mě. Někdy je to z krávy, jindy zase kousek prasátka a když dostanu kuřecí, tak jsem taky moc rád. A co chybí paničce při lovu, to dohoní v kuchyni, protože mi z masíčka vaří moc dobré večeře.

A já - já už mám za sebou také několik loveckých úspěchů. Dvě vypasené dešťovky, které jsem s chutí posvačil, než mi v tom někdo stačil zabránit. Jednoho pavouka, který hledal útočiště před zimou v naší chodbě a z dostatku much byl pěkně obtloustlý. I za syrova byl vcelku chutný. A vosu, která mě štípla v létě do čumáčku, jsem uplácal tlapkou, aby už nikoho doma nebodla. Nechal jsem ji ležet na koberci, aby všichni viděli jaký jsem neohrožený dorostenec. 

Zdraví mlsný Merlin