Výcvikový tábor 2009

Začátkem srpna jsem se vrátil z letního tábora tradičně konaného ve výcvikovém středisku Sultán nedaleko Babiččina údolí. Letošní tábor byl komornější než ten loňský, sešlo se nás méně a cvičili jsme pouze v jedné skupině. Jako vždy přijela parta prima psích lidiček. Většinu z nich už panička znala z minulého roku a tak se hned po příjezdu radostně vítala se svými známými. Ve volných chvílích stále s někým plkala a naslouchala radám zkušenějších psovodů. Bylo to opravdu moc potřeba, jelikož ve škole jsem se dostával co chvíli do nějakých potíží, ale o tom vám napíši zase někdy příště.

Oproti loňskému roku jsem už nevřískal, když panička odešla od stanu a zmizela v budově. Už mi bylo jasné, že se brzy vrátí a tak jsem její chvilkovou nepřítomnost využíval k odpočinku a pozorování táborového cvrkotu. I na hubnutí jsme našli lék a panička poučená z minula přivezla na tábor nejenom superprémiové zátěžové granule, ale také objemný pytel kvalitního sušeného masa po kterém jsem se mohl utlouct a s obavami jsem každý den kontroloval, zda mi zásoba vydrží na celý týden.

Kromě pravidelného výcviku jsme chodili na dlouhé procházky a výlety. Pro paničku bylo velkým překvapením, když jsem letos poprvé zaslechl bublání řeky Úpy, přidal razantně do kroku a hnal se o překot do vody. (No, po pravdě musím přiznat, že jsem ošklivě zneužil paniččina uklouznutí na mokrém povrchu a její částečné ztráty rovnováhy, vyškubl jsem se a následně i s vodítkem za mnou vlajícím jsem tryskem upaloval si užít to báječné mokré potěšení). Konečně jsem začal plavat a moc se mi to líbilo, čímž jsem nakonec přece jenom dodatečně udělal velkou radost svému doprovodu, který se jen pomalu vzpamatovával z mého podrazu.

Venku nás často doprovázela štěňata - moji letošní sourozenci, jejichž růst a vývoj jsme s paničkou bedlivě sledovali na internetu už od jejich narození. Před odjezdem mi panička oznámila, že na tábor zcela jistě přijede Cally a Caesar. Byl jsem moc zvědavý, zda budou stejně podnikaví a temperamentní jako já a moji sourozenci z vrhu B. Jak se na táboře ukázalo, jsou to báječní psíci - veselí, hraví a nebojácní a krátce po příjezdu do Rýzmburku oslavili třetí měsíc svého života. Mamka Bella vychovává Cally, i můj taťka Falco dohlížel na dovádění své dcery Ely (z Brdské smečky), kterou si pořídili rodiče jeho paničky. Z našeho vrhu B byl přítomen pouze bráška Blesk, který bydlel hned ve vedlejším stanu. Celá naše rozvětvená rodina bydlela v sousedství a tak jsme se vesele družili. A sestavu letos narozených štěníků ještě doplnil Endrew, který byl stejně starý jako Ely - oba měli zrovna 9 týdnů.

Na táboře mě také překvapilo několik úplně mrňavých lidiček - určitě budoucích psovodů. Tím nejmladším byl Adámek, sluníčkové pětiměsíční miminko paniččiny kamarádky. Stále dobře naladěn rozdával úsměvy na všechny strany. Zatím jenom pozorně sledoval své dva poctivé hlídače - Carga a Tiffany. Když Cargo cvičil s námi na place, sedával občas na klíně svému taťkovi a soustředěně pozoroval to bílé hemžení.

Užili jsme si zase parádní týden v krásné přírodě a i když nám letos počasí nepřálo tolik jako vloni, bylo to žůžo dobrodrůžo, jak říkává paniččina kamarádka Andrea.  No a moje panička s povzdechem dodává - jak pro koho, protože jsem opět překvapoval nejenom svojí tvrdohlavostí a silným tahem vpřed.

Zdraví Merlin - v současné době na začátku náročné cesty za titulem 'Fakt už hodný pes'