Vzpomínka čtvrtá

S příchodem letošních letních bouřek moji lidičkové zase vzpomínali na Aronka. Kupodivu se také připomnělo  moje první setkání s tímto přírodním živlem.  Vzpomínka na Aronka nebyla příliš veselá, ale když si dvounožci vyprávěli o mé reakci na hromy a blesky, to už se zase smáli.

Aronek se bál hlasitých zvuků. Bouřky, ohňostroje a dělbuchy byly pro něj hotové peklo. Když zaburácel hrom, dostal panický záchvat a snažil se dostat do chodbičky ve sklepě, kde byly venkovní zvuky slyšet nejméně. Bohužel volil způsob přepravy, který značně ohrožoval jeho zdraví. Rozběhl se, skrčil přední nožky pod sebe a sjížděl po schodech dolů jako na sáňkách, zadníma nohama se snažil přibržďovat ten divoký sešup. V zatáčkách se většinou narazil o zeď, ale stejně pokračoval dál. Lidičkové trnuli, že si ublíží a situaci konzultovali s veterinářem. Ten poradil nějaký lék, který Aronka značně uklidnil a pejsek se přesouval na bezpečné místo do sklepa pomalu a hlavně po všech čtyřech nožkách. Nemusím zdůrazňovat, že tato situace moc trápila moji paničku, bála se o něj, a už vůbec nemluvě o tom, že jí ho bylo moc a moc líto. Často za ním chodila dolů, hladila ho a potichu mu šeptala do ouška konejšivá slůvka.

Když nad naše město přišla moje první bouřka, byl jsem  doma s velkým pánečkem a  panička byla v práci. Na ten den hlásila předpověď počasí intenzivní bouřky. Měl jsem necelé čtyři měsíce a panička měla velké obavy z mé reakce. Pořád si ještě živě pamatovala Aronkovu panickou hrůzu. 
Když  přišly  blesky a hromobití, volala z práce domů, jak se chovám a co dělám. Páneček se místo odpovědi začal moc smát. A nakonec netrpělivé a značně překvapené paničce sdělil: 'Merlin je na zahrádce, nechce jít domů, fascinovaně naslouchá hřmění a kouká k nebi, kdy se zase objeví nějaký blesk'. Panička nevěřila svým uším a byla moc šťastná, že jsem tak statečný. 
Asi za měsíc u nás vypukl festival ohňostrojů a hned u prvního se přesvědčila, že páneček nepřeháněl. Jak byly vypuštěny první rachejtle, běžel jsem k oknu a začal poskakovat, dokud mě páneček nevzal do náruče a pak jsme všichni společně koukali na barevně rozzářenou noční oblohu.