Alergický pes

V roce 2008 jsem se ze dne na den začal drbat a vykusovat si chlupy na místech, kam jsem dosáhl zubama. Pan veterinář mínil, že jsem získal nějakou alergii. Celý rok moji lidičkové situaci řešili tabletkami od pana doktora. Vždycky jsem je bral zhruba čtyři týdny. Po pár dávkách, mezi kterými jsem měl vždy na 4 až 6 týdnů pauzu, jsme se dopracovali k ideální půl tabletě obden (a to jsme začínali s dvěma tabletami denně). Vždycky jsem měl na pár týdnů pokoj od drbání a pak se svědění začalo zhoršovat a léčba začala nanovo.

Začátkem června letošního roku jsem opět dobral celé balení a když si šla panička před odjezdem na tábor pro další dávku, pan doktor jí řekl, že lék se k nám přestal dovážet a jiný mi nepředepíše, prý jsem moc mladý na to, abych bral kortikoidy dlouhodobě. Dostal jsem nesteroidní injekci a ještě jednu na tábor, aby mi ji tam panička píchla. Injekce mi vždy pomohly na 5 - 7 dní a pak mě znovu začalo svědit celé tělo. Moji dvounožci byli moc smutní a proto jsme odjeli koncem srpna na veterinární kliniku za specialistou - psím dermatologem.

Velký páneček s paničkou museli absolvovat vstupní test a mě pan doktor dovolil chodit po veliké ordinaci a všechno si pěkně prohlídnout a očuchat. Taky potřeboval zjistit, jaký jsem pejsek. Říkal mým lidičkám, že se podle mého chování rozhodne, zda dostanu při alergologickém vyšetření narkozu nebo ne. Panička nechtěla, aby mě uspali, jenom měla velké obavy, zda mě vyšetření nebude bolet. Ale pan doktor ji ujistil, že píchání nebolí, jen samotné testování trvá zhruba půl hodiny a že je to pro pejska těžké zůstat tak dlouho v klidu. Nakonec se rozhodl, že jsem moc šikovný a že vyšetření určitě zvládnu beze spaní. Panička byla ráda, ale stejně jsem cítil, že má o mě strach. Pan doktor moje lidičky poslal na procházku a zavolal si dva urostlé pomocníky. Vyholili mi veliký obdelník na boku a začalo se testovat.

Když zavolali moje lidičky zpátky do ordinace, pan doktor mě moc pochválil, že jsem šikulka a že jsem to zvládl bezvadně. Dál jsem zkoumal ordinaci a všechno znovu očuchával. Ale taky jsem svými bdělými očky zahlídl, že panička zvysoka kecla na židli a měla nějaké mokro na tváři, když uviděla zápis na co všechno jsem alergický. Testovali mi 50 nejběžnějších alergenů a já prý na 29 reagoval pozitivně. Lidičkové byli v šoku, pan doktor jim vysvětlil všechny možnosti léčby a jejich výhody a nevýhody. Až prý se moji dvounožci rozhodnou pro některý konkrétní veterinární postup, mají se ozvat.

Když jsme se vrátili domů, panička usoudila, že je potřeba chránit můj vyholený bok a oblékla mě do svého starého trička, které jsem nosil asi šest týdnů, abych prý se nepoškrábal venku při dovádění.

Po dobu skoro tří měsíců si ze mne udělala panička pokusného králíka. Nejprve jsem bral bylinky, později i homeopatika, ale nic nezabíralo a znovu jsme se museli obrátit na dermatologa. Nyní prý je ještě potřeba vyloučit potravinovou alergii, po vánocích začnu držet nějakou přísnou dietu a potom snad už nastane léčba. Veterinář mi předepsal sprej na nožky, které si po něm už nekoušu a hezky mi začínají dorůstat chlupy, ale jinak se drbu pořád. A tak Ti zase časem napíšu, jak se situace vyvíjí.

Zdravíčko přeje Merlin