O mně

Šéf výcvikového střediska vždy dělá maximum pro pohodlí a spokojenost táborníků a každému se snaží podle potřeby pomoci. Proto vznikl nápad na vytvoření a následné udělení Řádu čtyř bílých tlapek. Panička připravovala Řád doma ještě před odjezdem na Rýzmburk. Vše konzultovala s kamarádkou Andreou, která nejenom přispěla radou, ale navíc vytvořila skvělou oslavnou ódu, jež se stala stěžejní částí tohoto vyznamenání,(plné znění najdete ve fotogalerii).

Začátkem srpna jsem se vrátil z letního tábora tradičně konaného ve výcvikovém středisku Sultán nedaleko Babiččina údolí. Letošní tábor byl komornější než ten loňský, sešlo se nás méně a cvičili jsme pouze v jedné skupině. Jako vždy přijela parta prima psích lidiček. Většinu z nich už panička znala z minulého roku a tak se hned po příjezdu radostně vítala se svými známými. Ve volných chvílích stále s někým plkala a naslouchala radám zkušenějších psovodů. Bylo to opravdu moc potřeba, jelikož ve škole jsem se dostával co chvíli do nějakých potíží, ale o tom vám napíši zase někdy příště.

Dnes dopoledne mi panička přišla oznámit na zahrádku úžasnou novinku. Mé mamce Belle se v noci ze včerejška na dnešek narodila štěňátka a je to vrh C. Z radosti nad tou novinou jsem přerušil své oblíbené podřimování na sluníčku a donesl paničce veliký klacek, se kterým si vždycky spolu hrajeme.

Všem návštěvníkům těchto stránek přeji veselé velikonoce a bohatou pomlázku.

V průběhu loňského podzimu jsem opět začal s výzkumem. Tentokrát jsem se zaměřil na veverky, které začaly hojně navštěvovat náš ořešák v předzahrádce. Obdivoval jsem jejich schopnost skoku z větve na větev. Nejprve jsem se snažil je napodobit a po jejich vzoru vylézt alespoň na nejnižší větev. Záhy jsem zjistil, že stromolezec ze mne tedy určitě nebude.

Už se opět sešel rok s rokem a zítra budu mít druhé narozeniny.  Chtěl bych tradičně popřát všem svým sourozencům jen to nejlepší, ať se jim daří vše, na co sáhnou jejich tlapky. Druhý rok psího života se nesl v duchu mého dospívání a starostmi s tím spojenými. I v životě mé smečky nastaly závažné situace, které mi přinesly změnu zaběhnutého denního režimu. Pár dní po mých prvních narozeninách se mi opakoval zánět okostice a opět jsem měl naordinován - ach,jo - klidový režim.

Od dob, kdy jsem si ochočil všechny kliky, jsem tušil, že přijde den 'D' a já budu moci svou schopnost použít k záchraně svých nejbližších. Bylo mi jenom několik měsíců, když jsem vyzrál na zlou kliku a sám si poprvé otevřel dveře. Během několika dní jsem svou dovednost natolik zdokonalil, že už žádné dveře nedokázaly odolat mé touze dostat se dovnitř nebo ven. O něco později jsem začal iniciativně otevírat i cizím lidem.

Pro všechny milé lidičky a jejich čtyřnohé kamarády.

A teď se snažte odhadnout kolik se vejde psích a lidských tlapek do jedné bílé dodávky. Odpověď naleznete na konci článku.

Po snídani se dvounožci dozvěděli, že se odpoledne uskuteční výlet do neznáma a prý se půjde hodně daleko. Kvůli lidičkám bude přistaveno auto, aby si tolik neopotřebovali své nohy, když jich mají k použití o polovinu méně než psíci. Panička se moc těšila a hned se vyptávala známých, kdo všechno pojede s námi. Ještě před polednem si nachystala batoh. Kolik věcí je do něj schopná uložit je až neuvěřitelné, prý aby nám dvěma cestou nic nescházelo. No, mě osobně  stačí, když má panička v kapse nachystanou dostatečnou zásobu mlsů , zavazadel mi netřeba.

Tábor, na kterém jsem si užil svoji letošní bezva dovolenou, měl přívlastek výcvikový. Před rokem, když jsem zakládal tyto stránky, jsem si myslel, že o výcviku ani pes neštěkne. Rok se s rokem sešel a já jsem nucen přehodnotit svůj tehdejší štěněcí názor. Takže tentokrát přece jenom o výcviku. Když jsem s ostatními 'běloušky' nastupoval k první cvičební hodině, přiznám se, že jsem nebyl příliš nadšený. Proč si kazit příjemnou dovolenou v krásném prostředí posloucháním povelů?