Klíčový problém

Od dob, kdy jsem si ochočil všechny kliky, jsem tušil, že přijde den 'D' a já budu moci svou schopnost použít k záchraně svých nejbližších. Bylo mi jenom několik měsíců, když jsem vyzrál na zlou kliku a sám si poprvé otevřel dveře. Během několika dní jsem svou dovednost natolik zdokonalil, že už žádné dveře nedokázaly odolat mé touze dostat se dovnitř nebo ven. O něco později jsem začal iniciativně otevírat i cizím lidem.

Moje smečka musela zakročit a použila zbraň toho nejtěžšího kalibru: klíč! Tak na ten teda nemám ani já a to už je co říct, neboť se v mé hlavě líhne prý jeden šílený nápad za druhým. Tušil jsem, že se jednoho dne klíč vymkne mým lidičkám z rukou a budou potřebovat moji pomoc.

Byl studený večer těsně před vánocemi a panička potřebovala uložit nějakou nepotřebnou krabici do garáže, která má vchod z předzahrádky. Na pomoc s těžkými dveřmi si přivolala menšího pánečka, který byl oděn v teplákách a tričku s krátkým rukávem. U žádné činnosti nesmím chybět a tak jsem předpokládál, že po dlouhé době budu moci očuchnout všechny kouty naší garáže. Se zlou jsem se ale potázal, panička vzala klíče a přibouchla mi oboje dveře do ulice rovnou před čumáčkem, prý mám zůstat doma. Z venku chtěla zamknout, ale zjistila, že uvnitř vězí v zámku už jiný pootočený klíč a bylo vymalováno. Na zvonění nikdo nepřicházel, větší páneček ho neslyšel, protože rámusil ve sklepě.

Nejdřív dostal nadáno menší páneček, že se pořádně neoblékl a potom panička bleskurychle proběhla sousedovic zahradou, dírou v plotě se protáhla přes jejich kompost na naši zadní zahradu. Vyběhla na dvorek a jala se ťukat na sklepní okno, za kterým se nacházel velký páneček. Když se vrátila stejnou cestou zpět se zablácenými pantoflemi, byly už oboje dveře otevřené. Trošku mě zabolela její nedůvěra v moji schopnost rychlého a přímého řešení problému, ale jsem velkorysý, tak jsem ji uvítal radostným vrtěním ocásku.  
Velký páneček hudroval, že když vylezl ze sklepa, bylo už otevřeno a že panička zbytečně zmatkuje. Menší páneček si vařil v kuchyni kafé a na paniččin mírně naštvaný dotaz, jak se dostal dovnitř, s úsměvem odpověděl: 'prostě a jednoduše jsem požádal Merlina, aby mi otevřel' a moc pěkně mě podrbal za ušima na znamení díků za záchranu před umrznutím na vlastním prahu.

Zdraví úspěšný řešitel klíčového problému - Merlin