Kosti z mamuta?

V jeden letní táborový podvečer, kdy jsme všichni odpočívali před svými stany, přišel Bleskův páneček a přinesl nám velké kosti u řezníka čerstvě ulovené. Badík, Blesk, Falco a já jsme dostali každý jednu. Někdo trefně podotkl, že jsou snad z mamuta. Všichni jsme měli náramnou radost a bez dalšího upejpání jsme se hned do nich pustili. Panička nelenila, vzala foťák a že prý zdokumentuje naše hody.

Všichni byli zvědaví, kdo z nás bude nejrychlejší. Tak vzniklo neoficiální mistrovství pánské části naší rodiny: žraní kosti ve volném stylu. Reportáž z této sportovní akce naleznete ve fotogalerii.

Vítězem se stal brácha Bad. Bleskovi, který od začátku zaujal speciální žrací polohu s široce rozloženými tlapkami, náleží místo druhé a já a Falco jsme ke konci závod vzdali a zbytek svých kostí nechali ležet na trávníku.

Ten den jsem zrovna při dopoledním výcviku odmítl vlézt na kladinu, překážku jsem místo přeskoku oběhl, ani cvičení mi moc nešlo. Na odpoledním výletě se oba konce mého vodítka nemohly domluvit na rychlosti chůze. Přední konec chtěl jít rychle, zadní zase pomalu, čímž neustále vznikal silný 'napnulismus' a panička se moc zlobila. Prostě jsem neměl svůj den a odmítal jsem spolupracovat. 
Když po závodě panička odklízela zbytek kosti z trávníku před stanem, zhluboka si povzdechla: 'ten můj pes dneska nic neumí - ani sežrat kost!' a okolí se opět bavilo na můj účet.