O kočkách

I přesto, že mě od malička moji poddaní přesvědčují, že jsou kočky nesmírně užitečné, když nějakou uvidím, pokouším se běžet za ní. Přiznám se, že tento živočišný druh opravdu nemusím. Kočky mě provokují, producírují se mi kolem plotu a odmítají reagovat útěkem na můj vzteklý štěkot. Není to tak dlouho, co jsem se konečně podvolil přání své smečky a tak se alespoň snažím zachovávat vůči nim neutralitu.

 

Tato křehká rovnováha byla nedávno narušena a mě nezbylo nic jiného, než zachránit paničku, na kterou si brousila drápky jedna kočka číhající pod hustými větvemi okrasného smrku. V těchto místech vždy musíme zastavit, protože nízko ležící větve jsou popsány mnoha zajímavými zprávami mých kámošů a známých. Také já tady pravidelně píšu třeba i několik odpovědí v krátkém časovém úseku. Zrovna jsem si četl důležitý vzkaz, když jsem ucítil silný kočičí čmuch. Ta mazaná provokatérka na nás ještě navíc zaprskala ze svého úkrytu. Tak dost, bafl jsem si, na můj doprovod nikdo nebude prskat a vyrazil jsem za ní. S paničkou, která trvala na tom, že vodítko z ruky tentokrát opravdu nepustí, jsme společně jako po másle zajeli mezi větve. Já jsem se bleskurychle ocitl na druhé straně na trávníku a bezmocně poštěkával na kočku rychle mizející v dáli. Panička volala: 'zpět - okamžitě zpět!!!'. Ještě jednou jsem se rozhlédl a začal se vracet stejnou cestou - tedy proplazil jsem se pod nejnižší větví. Nechápal jsem ale, proč panička sedí na zemi opřená ramenem o kmen stromu. Evidentně se nemohla dostat na pěšinu. Plazil jsem se tedy k ní a jenom nevěřícně koukal: moje psovodka se po zadku soukala zády napřed jako píďalka. Jednou rukou si odhrnovala větve nad hlavou a druhou rukou stále držela vodítko. Kdyby ho pustila, možná bych dohnal kočku a moje průvodkyně by možná nemusela přemýšlet, jak se vymotat ze sevření hustého smrku.

Vyprošťovací akci doprovázely paniččiny hlasité komentáře a na moji hlavu létaly různé nelichotivé přívlastky, dokonce jsem zaslechl něco o praštěným psovi. Když se konečně panička postavila na své dvě nohy, očekával jsem nějaké další hartusení, a tak jsem si honem vzorově sedl k noze a sledoval ji nevinným pohledem poslušného psa. Ale ona se k mému velkému překvapení hlasitě rozřehtala.

Procházku jsme dokončili v dobré náladě, protože moje panička se většinou nedokáže dlouho zlobit a umí ocenit komičnost situací, které dost často a rád vymýšlím jenom pro její obveselení.

Vyprovokovaný ochránce Merlin