Sedmý rok psího života

Konečně se našly dvě ochotné ruce, které by zrekapitulovaly sedmý rok mého psího života, i když jsem narozeniny oslavil už na Tři krále. První polovina loňského roku byla suprová, protože jsem měl paničku několik měsíců jen pro sebe. Byla se mnou doma a měla spoustu času na společné hry. Parádně jsme si užívali pohodové dny s dlouhatánskými procházkami a výlety. Navázal jsem několik nových kontaktů s prima psíma holkama a naše paničky se často domlouvaly na společné prochajdy.

Když pak jednoho dne panička podezřele brzy ráno odešla z domu a vrátila se až večer, hluboce jsem se urazil. Několik dní jsem ji odmítal pozdravit při jejím návratu z práce. Když zarachotil klíč v zámku, šel jsem pouze zkontrolovat, že je to opravdu ona a ne nějaký cizák a místo tradičního bouřlivého vítání, jsem se otočil na patě a s naprostým nezájmem o sebemenší kontakt jsem důstojně odkráčel na pelech zaujmout spací polohu. To víte, že byla panička smutná a nevěděla si rady. Ale po několika dnech jsem to vzdal. Už se mi začalo moc a moc stýskat po přívalu radostného drbání, hlazení a něžných slůvek, kterými mě panička vždycky častuje. Udobřili jsme se a život zase vklouzl do normálních kolejí.

A jak jsem si celý rok užíval, je zdokumentováno na fotkách.