Ve společnosti

Ve společnosti

Jak ideálně strávit sobotu? Vyjít si do společnosti, trochu sportovat a také absolvovat hudební produkci - zpěvu není nikdy dost! Tak přesně taková byla minulá sobota. Brzy ráno jsem zjistil, že se chystá něco neobvyklého. Panička začala balit hned dva batohy naráz. Jindy nám o víkendu stačí jen jeden! Začal jsem se moc těšit a kontrolovat vše, co se do batohů ukládá.

02_w150_h113_q100.jpgByl jsem spokojen: značné množství piškotků a několik lahví vody. To ostatní byly zbytečnosti pro potřebu mých lidiček. Jenom ten páneček vstával hrozně pomalu na můj vkus. Nakonec jsem se přece jenom dočkal a vyrazili jsme na šalinu. Přiznám se, že ty velké červené bestie stále ještě nemám příliš v lásce, ale kam jde smečka, jdu samozřejmě taky. Přijeli jsme na výstaviště, kde jsem byl opět úplně vedle z množství psíků všech možných velikostí, tvarů, barev i vůní. Po chvíli čekání se k nám připojila ještě Badíkova panička, ale bráška s ní nebyl. Šli jsme se podívat na pejsky, kteří se účastnili mezinárodní výstavy. Pak mě páneček seznámil se štěníkem svého kolegy a hráli jsme si jako malí, nedal jsem se zahanbit a vyváděl jsem jako to štěně. Paničky zatím sledovaly vystavovaní bílých ovčáků. Nakonec mi ještě moji lidičkové koupili nějaké mlsy a šli jsme pryč. Po ulici rozpálené sluncem jsme za chvíli došli k autu, ze kterého konečně vyskočil bráška Badík a také se k nám připojil jeho páneček. Moc dlouho jsme se neviděli a bylo nutné se důkladně očuchat a přivítat. V našem psím věku začíná být moc důležité, kdo bude ŠÉF. Abych pravdu řekl, po zbytek dne to stále nebylo jasné. Nakonec jsme se spravedlivě dělili, chvíli velel Badík a pak zase já.

03_w150_h113_q100.jpgNasedli jsme do auta a odjeli na přehradu, kde se začalo sportovat. S vodou jsem sice kamarád, ale byl jsem stále ještě neplavec. Víc mě baví ve vodě poskakovat a různě šaškovat, občas se snažím všechnu ji vypít. Jenže Badík je plavecký přeborník. Koukl na mě, skočil do vody a plaval pryč. Nechtěl jsem zůstat pozadu a skočil jsem tam taky. Nejsem ale zvyklý, aby voda u břehu byla tak hluboká a zmizel jsem i s hlavou pod vodou. Když jsem se celý překvapený vynořil, moje nožky začali tak nějak sami kmitat a za velkého jásotu mého dvounohého doprovodu jsem poprvé v životě plaval. Pár hodin jsme dováděli chvíli ve vodě a chvíli na břehu. Naši pánečkové neúnavně aportovali různě posbírané klacíky, o které jsme se přetahovali a pak nám je házeli do vody. Bylo to fakt prima.

04_w150_h113_q100.jpgKdyž už nás vodní hrátky omrzeli, rozhodli jsme se s bráškou obohatit odpoledne pěveckým vystoupením. Sedli jsme si do trávy kousek od sebe, zvedli hlavy k obloze a začali jsme notovat. Hned naše první písnička vzbudila velký zájem lidiček čekajících na odjezd výletní lodi.Cestující přicházeli blíž a sledovali naše hudební vystoupení, dokonce si nás i fotili. Pro velký úspěch jsme se rozhodli pro přídavek. Po jeho skončení zazněl místo zaslouženého potlesku obrovský řehot. Naši lidičkové se také smáli a nevěřícně kroutili hlavami - vůbec netušili, že mají tak hudebně nadané psíky.

05_w150_h113_q100.jpgPozději odpoledne jsme odjeli k nám, kde jsme s Badíkem řádili na mé zahrádce. Dokonce jsme synchronizovaně cvičili a paničky měly velkou radost, že jsme oba tak šikovní. Pak se ale situace dosti zdramatizovala. Fakt jsem to neudělal schválně! Prostě jsem byl o fous rychlejší a sežral jsem Badíkovi jeho mls. Hrozně jsme se spolu pohádali. Řval jsem na něj, že je mi to líto, ale Bad nechtěl přijmout moji omluvu, hulákal na mě, že to byla jeho pochoutka. Všichni na nás ohromeně zírali, jak jsme se rozparádili pro kus žvance. Pak mezi nás vkročil Badíkův páneček a nekompromisně nás okřikl. Nebylo vítězů ani poražených a tak jsme si šli uraženě lehnout každý na jiné místo a chvíli jsme spolu nemluvili. Jenže pak jsem si vzpomněl, že je potřeba hlídat plot před vetřelci a šel jsem vykonat své ohlašovací povinnosti. Bráška mě potěšil, protože mi šel pomoct a jako jeden pes jsme oznamovali příchod neznámého čtyřnožce. Po dobře vykonané práci jsme si už zase hráli pěkně pospolu.

Když večer návštěva odjela, vrhl jsem na paničku hladový pohled a večeři jsem sežral co nejrychleji, abych se mohl znaven přemírou zážitků a s plným bříškem svalit na pelech a snit vleže na zádech o super prožité sobotě.  

Přítomné zdraví spokojený Merlin

07_w150_h113_q100.jpg 08_w150_h113_q100.jpg

RSS všech článků Kategorie O mně Komentářů k článku

Přidat komentář







Nevím, kolik to je
Erset la tari eimmu, Ina ramanisu melammu, Baru dinau, Allatu Nergal, Sar kissati