Výpomoc v kuchyni

Výpomoc v kuchyni
Bylo krásné sobotní dopoledne babího léta a já jsem si hrál na zahrádce. Okna i dveře byly otevřené a tak jsem zaregistroval uvnitř domu zvýšenou aktivitu svých dvounožců. Panička s pánečkem přinášeli ze sklepa úrodu ze zahrádky a tak jsem se rozhodl, že jim trochu pomůžu.

Mé úsilí nenalezlo u nikoho pochopení (všimněte si, že se z toho už stává tradice) a byl jsem okřiknut. Ať si prý jdu hrát ven a nemotám se pracujícím pod nohy. Jenže to se mi vážně nechtělo, protože panička moc bědovala, že musí zavařovat, když je venku tak krásně. Opravdu jsem nemohl ignorovat její nářky a nenápadně jsem začal pomáhat. Čím dřív bude úroda ve sklenicích, tím více času bude mít panička pro mě a pro mou oblíbenou míčkovanou.

Potřeboval jsem zjistit, co se to vlastně v tom velikém hrnci připravuje. Můj ňufík zaznamenal vůni paprik a rajčat. Chvíli jsem pozoroval, jak se obojí krájí a zjistil jsem, že to určitě zvládnu taky a možná ještě rychleji. Nenápadně jsem se zmocnil jedné papriky a odnesl ji ven. Chybějící zeleninu nikdo nepostrádal. Pak jsem sebral jedno rajče, ale to mi cestou na zahrádku upadlo pod schodama a nějak divně se rozpláclo. Nevadí, připravím tedy venku lečo bez rajčat, snad to nebude vadit. Nikdo mě nepřistihl a tak jsem dál opatrně odnášel jednu papriku za druhou. Tak dlouho se chodí s paprikama na zahrádku až se ... 'ucho utrhne'. Stál jsem s čumáčkem nad bedýnkou, v tlamičce jsem měl tentokrát krásnou velikou červenou, když se nad mou hlavou ozvalo: 'fúúúj'! Pelášil jsem jak o život a za mnou se ozývalo: 'ty zloději jeden, okamžitě ke mně'! Chápejte, že v takové prekérní situaci tedy opravdu nemůžu poslechnout. Paniččin hlas byl moc rozzlobený a vůbec jsem neměl chuť se dostat do její blízkosti. Nechápal jsem, co tak hrozně rozčílilo moji kuchařku. Páneček se také přišel podívat, co je to za povyk u tak mírumilovné činnosti jako je zavařování.  Přistihl paničku, jak porušuje hned dvě ze základních pravidel správného výcviku. Úplně zapomněla, že nikdy nesmí honit psa, i když zrovna ukradl výstavní exemplář. A příkaz: 'ke mně' musí říkat vždy radostným hlasem a s piškotkem v ruce, jinak fakt nepřijdu.

Když jsme všichni doběhli do zahrádky, reakce jednotlivých členů mé smečky se diametrálně odlišovala. Panička nadávala a nemohla pochopit, jak se mi podařilo přemístit bez povšimnutí takové množství zeleniny. Samo, že si všimla i toho placatého rajčete. Páneček se řehtal, prý mám úžasný smysl pro symetrii. Kousek od plotu jsem měl vyskládané papriky v jedné řadě jako podle pravítka a v pravidelných rozestupech. Bylo jich tam celkem šest, všechny poctivě jazýčkem omyté a pěkně rozkousané. S nožem to vážně neumím, zato zuby mám moc šikovné.

RSS všech článků Kategorie O mně Komentářů k článku

Přidat komentář







Nevím, kolik to je
Erset la tari eimmu, Ina ramanisu melammu, Baru dinau, Allatu Nergal, Sar kissati