Vzpomínka

Dnes bych vám chtěl napsat o pejskovi, kterého měla moje nová smečka před mým příchodem. Říkali mu Aron a byl to americko-kanadský bílý ovčák.  V člověčím světě se dějí různé podivnosti - během jeho života bylo totiž plemeno přejmenováno, a tak se z něj stal bílý švýcarský ovčák. Aron byl moc hodný pejsek, ale po celý život byl nadměrně plachý. Ke svým pánečkům se dostal až ve čtyřech měsících a vůbec nebyl socializovaný. První dva roky s ním moji dvounožci měli moc a moc práce. Aron se všeho bál a měl tendenci při každé nezvyklé situaci utíkat směrem k domovu.

Velmi miloval svoji smečku, byl výborný hlídač, k cizím lidem hodně nedůvěřivý, ale nikdy nebyl agresivní - k lidem ani k pejskům. Miloval dlouhé procházky, v zimě si náramně užíval sněhu a nějak se stalo, že poslouchal sám od sebe. Cílený výcvik nebyl možný, protože se bál i běžných věcí na ulici. Moc mu pomohla jeho věrná kamarádka Aginka - irská vlkodavka, která byla o sedm měsíců starší. Pomáhala s výchovou, učila ho hrát si, honit se a po psovsky komunikovat. Každý den paničky společně chodily na procházku s oběma pejsky, dokud se Aronek venku nepřestal bát a to trvalo skoro dva roky.

Ještě vám musím prozradit, že se Aronkovi povedl doslova husarský kousek. Moje panička tehdy pejska nechtěla, protože se psů příšerně bála. Když měla potkat třeba i malinkýho psíčka, raději přešla přes silnici na protější chodník. Páneček ho zase chtěl moc a moc. Když už opakovaně naznačoval, že by si pejska přál, řekla mu panička, že snad nebude mít strach z vlastního štěněte a ať ho tedy přivede domů. Aronek přišel do nového obydlí a hrozně se bál. Lehl si na zem a smutně koukal, ocásek stažený mezi nožky. Ačkoli panička neměla vůbec žádné zkušenosti s psíky, vycítila, že je Aron k smrti vyděšené štěně. Sedla si k němu a těšila ho, bylo jí ho strašně líto. Od té chvíle byli nerozluční kamarádi. Panička velmi rychle zjistila, že se jí otevřel nový a krásný svět velké psí lásky. Pejsků se během krátké doby přestala bát a na procházkách získala mnoho nových kamarádů - dvou i čtyřnohých.

No a když potom Aronek odešel do míst, kde už pejsky nic netrápí, bylo rozhodnuto, že si moji dvounožci pořídí šťěňátko. Plemeno bylo hned jasné, kdo jednou prožil dvanáct let s bílým švýcarským ovčákem, nikdy by neměnil.