Zajíc a ostatní
Tak ti zase musím napsat, co mě potkalo. V sobotu ráno jsem vyrazil s paničkou na naši společnou a pravidelnou procházku. Bylo krásně, sluníčko už svítilo, ale bylo ještě chladno - prostě ideální doba na protažení celého těla. Nikde ani človíčka, což si panička móc pochvalovala. Pěkně jsem si na našem kopci obíhal oblíbená čmuchací místa, ale přitom pozorně hlídal paničku, aby se mi někam nezatoulala. Prostě víkendová idylka. Potom jsem na zemi něco ucítil a to něco si vyžadovalo moji absolutní a neoddiskutovatelnou pozornost. S čumáčkem u země jsem se začal mírně vzdalovat, až jsem u jednoho keře zjistil, že onen zvláštní pach sílí. Chtěl jsem keř oběhnout a zjistit, co vydává tu pro mě neznámou vůni. A pak přišel šok: z křoví vyrazil zajíc.
Od té chvíle už si vůbec nepamatuji, co se dělo dál. Napíšu ti, jak situaci posléze panička popisovala nejprve oběma pánečkům, samozřejmě že každému zvlášť, aby si to pořádně užila. A ještě také několika známým, kteří si příhodu s chutí vyslechli. Vratím se k momentu kdy z křoví vyběhl zajíc. Já jsem nadskočil a vydal nějaký neidentifikovatelný zvuk a utíkal jako šílený prý k severozápadu, kdežto zajíc běžel směrem jižním. Uháněl jsem jako o život, panička na mě z plných plic volala - stůj, ale můj úlek mi nedovoloval zastavit. Po chvíli jsem přece jenom začal zpomalovat a konečně i vnímat paniččin povel. Přede mnou byl nějaký hustý podrost a u něj jsem se zastavil s jazykem až u země. Chtěl jsem zjistit odkud že se ozývá můj doprovod. Než jsem se vůbec stačil nadechnout, svoji skrýš opustila srnka. Běžela na sever a já v novém zděšení opět nabral směr opačný. Naštěstí jsem tentokrát běžel k paničce, která se snažila příkazy zpomalit můj úprk. Nejvíc mě naštvalo, že se na můj vkus příliš dobře bavila, místo aby mě politovala za spiknutí lesní zvěře.
Po chvíli společné cesty další zvířátko posadilo třešničku na dort dnešní procházce. Asi půl metru před čumáčkem mi proběhla veverka a vyskočila na nejbližší strom. To jsem toho už měl tak akorát dost! Stoupl jsem si pod strom, ňufal, štěkal a snažil se napodobit veverčin rychlý únik po stromě nahoru. Je ti určitě jasné, že se mi to nepovedlo. Ale jak to dělá? Vždyť má přece taky čtyři tlapky jako já. Potom mě rozesmátá panička připnula vodítko a šli jsme domů. Po vyslechnutí neobvyklých dramatických příhod mi páneček vyčinil, že jsem nepřinesl domů kus dobrého masíčka. Tak ti teda nevím, ale to měl na mysli tu veverku?
Pěkné pozdravení posílá Merlin
