ZOO

Jedno sobotní odpoledne panička začala chystat věci do batohu. Rád pomáhám, strkám čumáček dovnitř a kontroluji, zda se na nic nezapomnělo. Hlavně musí být čistá voda a piškotky. Mám-li poslouchat, musí být odměna. Zadarmo ani pejsek nehrabe. Mluvilo se o výletu do ZOO. Ale copak já, štěnisko, mohu vědět, co to je? Jenže s batohem se vždycky jde daleko a bývá dobrá zábava. Netrpělivě jsem poskakoval - honem pojďte, už se nemůžu dočkat!

Dnes už vím, co je ZOO. Je to úúúžasně veliká zahrádka se zvířátky. Viděl jsem srandovní vřískající opice, který dělali na laně psí kusy. Pozorně jsem sledoval žirafu. Tak dlouhej krk bych nechtěl ani za nic, ten můj mi stačí, už se s ním natáhnu až nad stůl a jsem spokojený. Lední medvěd se koupal a skákal do vody. Byl obrovský a moc si ve vodě užíval, trochu jsem mu záviděl, protože se odpoledne udělalo dost velký teplo.

Nemohl jsem se odtrhnout od vlků. Páneček mi vysvětlil, že jsou to moji dávní předci. Byli moc krásní a chvíli jsme si hleděli do očí - šel z nich trochu strach, ale moc se mi líbili.

Panička mi také ukázala kočičky. S jednou pruhovanou jsem vyfocený. Jmenuje se tygr. Doufám ale, že tak velkého kocourka doma nemáš. To bych se ho asi bál.

Nelíbil se mi los. Vydával prapodivné zvuky. Byl obrovský a vůbec neměl sympatický čumáček. Tak jsem se naježil, štěkl jsem na něj a pak jsem se šel pro jistotu schovat za pánečka a jenom chvílemi jukl, zda je ten plot opravdu pevný.

No a skoro na konec prohlídky se mi stala úžasná věc. Asi jsem se zamiloval. Stalo se to u výběhu sibiřských jelenů. Koukám na jelena a potom jsem si všiml, že kousek vedle stojí laň, upřeně mě pozorovala. Ta byla tak hezká. Opatrně se přibližovala k plotu, já ji také koukal rovnou do očí, ale blíž už jsem k ní nemohl. Po chvíli se přiblížila i druhá, ale té jsem si vůbec nevšímal, měl jsem oči jen pro tu jednu. Nakonec moje kráska stála úplně u plotu a i jelen, který opodál podřimoval se zvedl a šel se podívat, co se děje. Laň stála jako socha a zdála se mi trochu smutná. Rozhodl jsem se ji rozveselit. Lehl jsem si na zem, zvedl zadeček do výšky a vrtěl ocáskem, jak nejvíc jsem uměl. Pak jsem na ni zvesela štěkl a ona opět popošla ještě blíž. Znovu jsem štěkl, ale to se v ZOO nesmí a panička nařídila odchod. Vesele jsem poskakoval a poštěkával. Jelen i obě laně nás šli vyprovodit až do rohu výběhu. Dlouho jsem se za nima otáčel a oni tam stáli a pohledem mě vyprovázeli. Panička potom říkala, že to bylo tak úžasný, že úplně zapomněla fotit.

A protože se nám návštěva v ZOO tak pěkně vyvedla, mám slíbeno, že na podzim půjdeme zase.

Když už jsme se blížili k východu, míjeli jsme chlapce, který si mě prohlížel a pak řekl svému otci: tati, jestli je tohle vlk, tak ho chcu taky!

Krásný den a pozdravuj svého kocourka. Merlin