Pět týdnů na dietě

V minulém článku jsem popsal všechny důležité zásady hypoalergické diety a dnes vám napíši jaká je praxe u nás doma.

Z celého období byl pro mne nejpříjemnější převod na dietní žrádýlko. Panička byla hodně opatrná (jako vždy) a tak trvalo týden než jsem začal žrát jenom batáty s krůtím masem. Postupně jsem dostával stále méně granulí a více masíčka s přílohou. Moc a moc mi šmakovalo už od prvního ochutnání, s konzumací jsem neměl vůbec žádný problém. Ale jeden velký nastal asi po čtyřech dnech po ukončení podávání granulí. Nikdo totiž nevěděl jaká krmná dávka mi bude stačit. Začal jsem na cca 60 dkg batátů a 20 dkg masa, které mi panička rozdělovala do dvou dávek - ráno a večer. Po několika dnech jsem ztropil doma hladovou scénu, kdy jsem se snažil vysvětlit lidičkám, že bych udělal cokoli pro kus žvance a navýšení dietního přídělu. 

Stalo se to večer, panička si četla v ložnici, já už podřimoval na svém měkkém pelíšku vedle její postele, když jsem zaslechl, že si páneček bere v kuchyni kousek něčeho malého na zakousnutí, aby měl dostatek energie ke spánku. Vyskočil jsem z pelechu jako bodnutý šídlem, začal jsem kňourat, ale byl jsem zle okřiknut. Za chvíli jsem začal naříkat co mi plíce stačili a pobíhat po ložnici. Nebyl jsem k utišení, skákal jsem na dveře a snažil se dostat z místnosti. Panička se vyděsila a mylně se domnívala, že se asi musím jít akutně vyvenčit a otevřela mi dveře. Do kuchyně jsem vlítl jak kometa o hodně dřív než tam doběhla ona a byl jsem děsivě rozčílený. Točil jsem se kolem pánečka, kvílel a naříkal. Samozřejmě, že jsem dostal zase jen kousek krůty a byl jsem nemilosrdně odvelen zpátky na pelíšek. Ale přece jenom lidičkám docvaklo, že musí zvýšit dávku v mé mističce. Hned od druhého dne mi byla servírována dvojnásobná porce. Od té doby žeru celkem 1,20 kg batátů a cca 50 dkg masa za den. Ale i tak jsem stále hladový a občas mi nahlas kručí v bříšku, protože bátáty jsou jen samá voda.

Vždycky jsem dostával nějaký zbyteček od víkendového oběda, alespoň kousíček na ochutnání. Teď dostanu jen sousto vařeného krůtího, ať mají lidičkové na talíři cokoli. Jsem dost naštvaný, že si o mně dvounožci myslí, že jsem takový blbec a nepoznám křupavý voňavý řízek od krůty. Nedávno jsem se opravdu urazil. Moje posedlost rybama je pro pravidelné návštěvníky mých stránek  víc než známá. Jednu neděli měli pánečci pečenou rybu. Sám od sebe jsem si těsně před obědem lehl na své obvyklé místo u ledničky, kde pokaždé trpělivě vyčkávám, než mě některý z nich zavolá a podstrčí mi dobrůtku. Značně jsem znervózněl, když jim ryba nebezpečně rychle mizela z talíře. Sedl jsem si a začal decentně pískat, aby si mě všimli. Ale zase jsem se domohl jen vařené krůty. To mě natolik urazilo, že jsem se zvedl, odešel s hlavou hrdě vztyčenou  a na chodbě si lehl na zem se zadkem vystrčeným přes práh do kuchyně. Když po obědě kolem mne procházeli do pokoje, odvrátil jsem hlavu a celé odpoledne jsem pak s nima nemluvil. Stejně mi to bylo houby platný, dobrou pečenou rybičku snědli sami - lakomci jedni nenažraní.

Po celou dobu se snažím vyvíjet podvratnou činnost a dostat se k nějaké lahůdce. Hned na začátku se mi podařilo vyšťourat v komoře pod skříní jednu zapadlou granulku. Podruhé jsem spásl při procházce kousek nově narostlého šťavnatého trávníku.

Ale největší úspěch jsem zaznamenal, když panička pekla kuře s nádivkou. Vždycky ho sváže bavlněnou nití, asi aby jí neuteklo z pekáče. No a při porcování ji opečená nit i s kouskem kůžičky spadla na zem. Jasně, že jsem byl rychlejší a okamžitě jsem ji spolkl, moc pěkně voněla, ale v bříšku mi kručelo pořád stejně.

Co mi dieta vzala a co mi chybí nejvíc:

• pamlsky a oblíbená kolečka z buvolí kůže, která jsem si nosil po domě, hrál si s nima a intenzivně z nich uždiboval
• pravidelné večerní rendez-vous s velkým pánečkem před ledničkou a jeho laskavý a již rutinní dotaz: 'tak co si dáme, pane pes?'
• dále mi vlivem diety zmizela nějaká ta kila na váze a jsem značně vyhublý, což sužuje víc mé lidičky než mě a raději si nevšímám poznámek typu: 'ty naše chudinko malá neduživá...'
• dlouhé procházky a výlety jsou minulostí, chodíme 2x denně na hoďku ven, (tři krátké čurací procházky a pobyt na zahrádce nepočítám), prý bych asi ještě víc zhubnul

Dnešní přehled ústrků od života zakončím značně obtížnou hádankou. 
Kdo je první v kuchyni, když panička v chodbě zavolá: 'pojďte jíst, oběd je hotový'?
(Úspěšnému řešiteli zašlu 10 smajlíků.)

Loučí se Merlin stále se drbající hubeňour